Slovo spirituála 5.

 
 
 
 

Vy se modlete takto…

Úterý po 1. neděli postní

(Iz 55,10-11; Mt 6,7-15)

Jednou ze schopností, kterými převyšujeme zvířata, je modlitba. Je to úkon naprosto lidský, přirozený, a přece ne úplně samozřejmý a snadný. Ježíš nás v dnešním evangeliu učí modlit se. Nemáme být povídaví jako pohané, kteří spoléhají na množství slov. Své modlitby často chápou jako samočinné formulky, zaklínadla, kterými zaříkávají své božstvo, mají šifru, magický trik, kterým boha donutí, aby jim učinil po vůli. Nebo ho prostě uondají přívalem slov… Věří více svým slovům než dobrotě svého boha. Jejich modlitba je jejich výkon. „Nebuďte jako oni. Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.“ My máme Boha, který je náš Otec. Nemusíme hledat zaříkávací formule, kterými bychom ho donutili, aby jednal, jak potřebujeme. Jako Otec ví, co jeho děti potřebují, svou dobrotou je předchází a myslí na ně a na jejich potřeby dříve a více než ony samy.

Ježíš nás učí své modlitbě: „Vy se modlete takto!“ Dává nám Otčenáš, modlitbu plnou důvěry a odevzdanosti, jejíž jednotlivé prosby nás zároveň učí vidět, co je v našem životě to opravdu důležité, to, s čím se máme na Boha obracet, oč máme prosit.

Tato modlitba není zaklínáním pohana, ale prosbou o to, co nám chce dát Otec, je to otevřením se – právě skrze tu modlitbu – pro každý dar, který nám chce dát. Tato modlitba je zcela ve shodě s jeho vůlí, proto nemůže zůstat nevyslyšena. Jsme schopni se ji ale vůbec někdy pomodlit opravdu a upřímně? Kdybychom se někdy pomodlili jediný Otčenáš, a přitom mysleli vážně každé jeho slovo, byli bychom v tu ránu svatí. Nejsme. Ale právě proto nás tu modlitbu Ježíš naučil, dal nám ji jako školu modlitby. Dal nám svou modlitbu, která dokonale vyjadřuje jeho ducha, jeho postoj k Otci. Když se ji modlíme, modlíme se ji s Ježíšem. On se ji modlí s námi, svou modlitbu, a zahrnuje nás do ní, ukrývá nás do ní – a proměňuje nás v ni. Je to jeho slovo. A slyšeli jsme z Izaiášova proroctví, že Boží slovo, které sestupuje z nebe, se tam nevrátí bez účinku. Pohanská modlitba byla snahou dosáhnout lidským slovem nebe. Byla to marná snaha. Když ale sestoupilo Slovo Boží, je možné spolu s ním vystoupit do nebe, k Otci. A to se děje pokaždé, když se modlíme, jak nás Pán Ježíš naučil.

 

 
 

Video

 
 

Sdílet:

 

Brigáda Na Plachtě

 

Afghánistán očima novinářky Petry Procházkové

 

Upozornění pro uživatele mobilní aplikace Bakaláři